Sám jsem středoškolská studia absolvoval na tomtéž gymnáziu, ovšem v úplně jiné době, a tak bylo nesmírně zajímavé naslouchat příběhům lidí, kteří byli jeho studenty v nejbouřlivějších a nejtemnějších dobách českého, respektive československého státu. Je potřeba si uvědomit, že dříve bylo Gymnázium U Libeňského zámku osmileté, tudíž tito studenti do prvního ročníku nastupovali v roce 1939, době ranného Protektorátu Čechy a Morava, a prožili téměř celá středoškolská léta, na která všichni tak rádi vzpomínáme, v atmosféře strachu a nacistického útlaku.

 

Aby toho nebylo málo, v řádu několika měsíců po maturitě zažívali únorový komunistický převrat, který je takříkajíc odsoudil k prožití celého výdělečně-činného života pod rudou taktovkou, protože právě kolem roku 1989 již jejich ročníkům klepal na dveře důchod.

 

Mnoho důvodů k povzdechům nad osudem, řekl by jeden, ale jak je vidět, dříve byli lidé z jiného těsta, a tato generace z těsta pořádného. Z celého setkání doslova sršel optimismus a radost ze vzpomínání na zážitky, které se odehrávaly v době neradostné. Jsou to právě dny jako tento, kdy si člověk uvědomí, jak silná dokáže být lidská osobnost, že si i v době obalené neštěstím a válkou najde dostatek veselých a milých momentů, které ty nepříjemné vytlačí z hlavy.

 

Musím ještě vyzdvihnout vysokou účast, protože z pouhých tří tříd, kterých se abiturientský sraz týkal, se dostavilo přes dvacet žáků a mnozí z nich sem vážili dlouhou a náročnou cestu ze zahraničí, ať už to bylo Německo, Švédsko, nebo třeba zámoří.

 

Milí abiturienti, smekám před Vámi a nemírně si cením toho, že jsem s Vámi mohl hovořit a naslouchat Vašim neuvěřitelným zážitkům z gymnázia i ze života.

 

PS: Naslouchat příběhům z dob protektorátu od těch, kteří ho zažili na vlastní kůži, je o to zajímavější, že v posledních dnech a týdnech všichni na radnici žijeme přípravou cyklu akcí spojených se 70. výročím operace Anthtopoid (např. tento víkend proběhlí MUŽI ODPLATY v Thomayerových sadech).  Posilněn o osobní zážitky abiturientů ročníku 1947 z dob německé okupace chovám nyní ještě větší obdiv k lidem žíjícím v té době a těm, kteří se účastnili odboje proti nacistickému útlaku. Věřím, že je potřeba na hrdiny nezapomínat a připomínat si jejich činy a oběti.