Je bohužel realitou dnešních dnů, že lze v obchodě relativně snadno narazit na potraviny prošlé nebo zdravotně závadné. Hned ze začátku je potřeba zdůraznit, že hlavní díl viny nesou neoddiskutovatelně sami výrobci a prodejci. Ať už se tak děje z jakéhokoli důvodu, je naprosto neomluvitelné manipulovat s datem spotřeby, popřípadě v rámci šetření nákladů používat zdravotně závadných nekvalitních surovin. Možná by se ale také chtělo zamyslet nad tím, zda za tento trend neneseme část viny i my, spotřebitelé.

 

Mnoho lidí v dnešní době vnímá všechny potraviny a potravinové polotovary jako homogenní hmotu se shodnými vlastnostmi, která se v jednotlivých případech liší pouze cenou. Koupi dražších a kvalitnějších výrobků přecházejí mávnutím rukou s dodatkem, že připlatit si jenom za značku dobrých pět kaček je nesmysl pro snoby.

 

Pravdou ovšem je, že prodejci a výrobci potravin už dlouhou dobu vědí, že s kvalitními ale dražšími produkty v ČR (potažmo celé východní Evropě) neuspějí, zatímco nekvalitní braky za nejnižší ceny zde jdou "na dračku". Tento trend je jasně patrný i na jejich přístupu k reklamě a propagaci, kdy nás valná většina obchodních řetězců nezve na špičkovou kvalitu, ale na zaručeně nejnižší ceny. To není dobře, nebo ano? Realita je bohužel taková, že to na "nás" funguje.

 

Obchodní řetězce tedy zcela logicky vyvíjí tlak na vlastní privátní značky i dodavatele na snižování výrobní ceny potravin, a to i za cenu snížení kvality, které je bohužel spotřebiteli tolerováno. Není tedy divu, že se čas od času objeví výrobce, který se rozhodne náklady radikálně ušetřit použitím zdraví nebezpečných nebo prošlých surovin a doufat, že na to spotřebitelé a státní složky nepřijdou.

 

Je na místě se ptát, proč se tak děje v rámci Evropy především na východě. Ano, jednou možností by mohla být očividná slabší kupní síla místních obyvatel, ale podle mého je „zakopaný pes“ někde jinde, a to především v předlistopadovém období.

 

Úzký sortiment jakéhokoliv zboží spolu s nulovou možností volby nevyhnutelně vedl k tomu, že se u regálů plných potravin neumíme rozhodovat a místo studování samotného výrobku, jeho vlastností a složení náš pohled míří rovnou na cenovku, která nám jako jediná umí přinést rozhřešení, zda je výrobek dobrý-levný nebo špatný-drahý.