Pravdou bohužel je, že přetáčení tachometrů je v našich zemích takřka národním sportem. V mnoha statistikách se tak můžeme dočíst, že přetočených tachometrů je u nás jedna třetina (pesimistické odhady mluví dokonce o upravených počítadlech poloviny vozů v ČR). Chci na tomto místě zdůraznit, ať už si níže tyto úpravy vysvětluji jakkoli, chápu manipulaci s počítadlem nájezdu zcela jednoznačně jako podvod, hanebnost a možné ohrožení bezpečnosti provozu (přeci jenom jinak se řidič věnuje servisu vozu se sto tisíci kilometry a jinak s dvěma sty padesáti tisíci).

 

Prapůvod tohoto „národního zvyku“ je podle mého názoru opět možno dohledat v nákupním chování bazarových aut námi samotnými, kdy se opět z čísla, tentokrát na palubním počítači, stává alfa a omega, která rozhoduje o (ne)koupi ojetého kousku.

 

Podobností s honbou zákazníků za co nejlevnějšími potravinami a následně plnými regály podřadných potravin v ČR vidím více. Převážně tedy to, že většina kupců vozů z druhé nebo třetí ruky striktně vyžadovala a vyžaduje nájezd automobilu začínající jedničkou  - český ideál 130 tis. najetých kilometrů, a až v druhé řadě zkoumá mnohem důležitější skutečný technický stav. Když pak prodejci nebo vlastníci prodávaných vozů zjistili, že prioritou trhu je nic neříkající číslo na palubní desce, změnila se samozřejmě i nabídka ojetých automobilů podle potřeb tak, že dnes až záhadně velké procento osciluje právě kolem oněch sto třiceti tisíc.  Realitou tedy je, že lze často za ploty bazarů najít vůz s najetými 250.000 km v lepším stavu, než o desítky tisíc dražší kousek, který vykazuje poloviční najetou porci.

 

Ono navíc je i v současnosti upravování stavu palubního počítadla postihnutelné a trestné, pokud se tak děje v zájmu následného obohacení, což ale asi dnes není nějakým způsobem možné ve většině případů dokázat.

 

A tak vzhledem k tomu, že to vypadá, že tu ještě nějaký ten pátek nebudeme mít zákon, který by zapovídal jakoukoli manipulaci s číslem nájezdu, bude nutné, abychom se, co do způsobu nakupování ojetin, změnili my sami. Lépe tedy se domluvit a za nějaký ten peníz nechat auto před koupí dovést na zevrubnou kontrolu do autorizovaného servisu, popřípadě si na obhlídku vybraných kousků po bazarech s sebou vzít automechanika, který nás na nepoctivé ojetiny upozorní.

 

Ještě musím připomenout, že by ani zákon přímo postihující úpravu tachometru nebyl všespasitelný. Stále, stejně jako dnes, bychom mohli koupit vůz, který by sice vykazoval skutečnou porci najetých kilometrů, ale byl by technicky těsně nad hrobem, nebo například po havárii a s hnutou karoserií. Chce to tedy u nákupu přemýšlet a hlavně mít na paměti, že je opravdu mizivé procento zákazníků, kteří si pořídí například „fungl“ nový manažerský sedan, aby s ním následně za pět let najeli pouze 100.000 km.